Pan Miroslav Tovara před necelými 50ti lety završil své studium výtvarné výchovy v Ústí nad Labem diplomovou prací na téma gobelínová tvorba. Od té doby se věnoval sportu, tkaní gobelínů jen příležitostně. Popisuje to nejlépe sám, slohem podobně poetickým a vrstevnatým, jako jeho gobelínová tvorba.

„Byl jsem vychován ve sportovním prostředí a mými vzory byli fotbalisti, volejbalisti a nohejbalisti. Ne v televizi, ale naživo v kontaktu na táborech a různých akcích. Většina těchto vzorů se věnovala několika sportům, tak jako generace našich hokejistů v poválečném období, kteří hráli i tenis na světové úrovni a taky fotbal.

Jeden z mých strýců mě odmalička nutil malovat a dívat se na svět jinak, než sportovníma očima, což mi v životě trochu pomohlo a trochu komplikovalo život.
Na vysokou školu jsem udělal přijímačky na Čj a Vv. Na Vv jsem jako sportovec musel čelit otázkám, jestli není nedůstojné člověka kopat do míče a běhat po kopcích. Naše skupina byla hrozně rozmanitá a vyprofiloval se z ní básník, vojenský historik a dva malíři. Já měl to štěstí, že mě potkal předmět výtvarná výroba a s ní tkaní. Na předmět dohlížela paní Alena Bílková, manželka slavného sochaře a vynikající grafička. Pod jejím vedením jsem usoukal i diplomovou práci a vrhl se do vzdělávání žáků.
Moje žena byla podobně zatížená, a i když hrála extraligu volejbal, přece jen tíhla více k teorii umění, což jí úspěšně překazily až naše tři dcery.
Já jsem hrál ligu nohejbal, věnoval se cykloturistice a 13 let i triatlonu.

Občas jsem něco udělal a takovým zlomem bylo, když mi druhý strýc věnoval tenisové rakety, které mu jako podavači míčů věnoval náš slavný hokejista a pozdější Wimbledonský vítěz Jaroslav Drobný. U nás se o něm nesmělo mluvit, a tak jsem utkal gobelín, kde jsem se pokusil zachytit současnou kampaň proti Martině Navrátilové a poslal jsem jí do Řevnic dopis, že na ni ten gobelín čeká. A Nic samozřejmě- byl jsem naivní.
No a teď jsem vytáhl – po 40 letech – druhou raketu a soukám takovou poctu panu Drobnému. Takže, pokud by to mohlo někoho oslovit, tak vám budu posílat, jak to bude pokračovat. A hlavní je, že je to z 80 procent z vaší vlny. Doufám, že ty zelené poznáváte.“

A jeho tvorba pokračuje kobercem s chalupou a Tour de France:

„Příběh, který se k němu váže je stejně důležitý jako samotné dílo. Na chalupě jsme měli souseda, který byl starousedlík, němec.Jeho čeština byla velmi osobitá a s ní i způsob komunikace. Protože jsem těch 100 km jezdil na kole, tak nepochyboval o mém přehledu o všech závodech, který se však nekonal. Takže na začátku prázdnin každý rok přišel k plotu a spustil „Mirrrek tneska ty cyklisty tostanou zaprat“, a tím začala Tour de France. Takže jsem na jeho počest uštrikoval i tento příběh.“

A jako to vůbec nejmilejší ohodnocení našich služeb, které by nás ani ve snu nenapadlo, vyrobil pro náš eshop medaili – malý gobelín Řád Zlatého rouna, utkaný rovněž z naší příze.